Osvětlení, co vypráví příběh

Doma je tam, kde se jednoduše uvolníme a jsme sami sebou. I svůj interiér si můžeme přizpůsobit tak, aby byl v souladu s naší myslí. S jakým stylem souzníte nejvíce, je vám bližší severské hygge, italské dolce vita, anebo francouzské savoir vivre?

Skandinávská svítidla = pocit, jsem tu doma

Termín hygge [ˈhʏɡə] pochází z norského a dánského pojmu, který vznikl na začátku 18. století. Nedá se vyjádřit jedním pojmem, ale dá se jím vyjádřit útulnost, blízkost, jednoduchost či pocit domova. Lidé se scházejí, aby si užili „hyggelig“, tedy příjemný čas pospolu.

Postupně se z hygge rozvinul fenomén, nazývaný jako dánský recept na štěstí, jenž zasahuje do více aspektů lidského života, než je pouhé bydlení.

V interiéru se tento přístup odráží v používání neutrálních barev a jemného měkkého osvětlení. Severský přístup je protkán myšlenkami zakořeněnými v soužití se drsnými přírodními podmínkami a zkušenosti dávných generací, jež postrádaly nejistotu zítřka. Právě z této tradice vyrůstá úcta k jednoduchosti — nejen jako estetickému principu, ale i jako praktickému řešení — a spolu s ní i cit pro přítomný okamžik, klid a pocit bezpečí domova.

Znaky severského stylu svítidel:

přírodní dřevo (borovice, dub, jasan)
pastelové či tlumené barvy
příjemné teplé či difuzní světlo
časté použití papírových nebo látkových stínidel

Wabi-sabi – kouzlo pomíjivosti

Wabi-sabi je také estetická filozofie, jež s hygge nachází průsečíky v bodech jako je používání přírodních materiálů a minimalismu. Japonsko na rozdíl od západu vidí krásu v pomíjivosti, zaměřuje se na patinu ve dřevě, oprýskanou keramiku a asymetrické tvary. Využívá přírodní materiály (dřevo, kámen, keramika, len) a taupe zemité tóny, představte si např. mech, uhlí, zeminu.

Znaky wabi-sabi:

Nedokonalost
Patina
Asymetrie
Syrové přírodní materiály
Zemité tóny
Neuhlazenost

Japandi – spojení Skandinávie a Dálného východu

Zajímaou kombinací je styl japandi (spojující slova Japan a Scandi), jenž se od surového wabi-sabi odlišuje umělejším vzhledem ovlivněným evropskou touhou po dokonalosti, živějšími, ale stále decentními barvami. Tady se často jako kontrast využívá černá, často např. na lustru, v lampičce a různých drobných doplňcích. Japandi má rádo velká okna, používání přírodních materiálů, nízký nábytek a otevřený prostor bez zbytečností, aby mohla správně proudit energie.

Znaky japandi:

Více symetrie a uhlazenosti než ve wabi-sabi
Barevnost o něco živější, často kontrastní prvky
Nízký nábytek
Vzdušnost, pořádek

Dolce vita – sen horké letní noci

Dolce vita [do:lʧe vi:ta] představuje opulentnost, barevnost a žár italského letního dne. Tento styl miluje svobodu v sebevyjádření a schopnosti zpomalit a vědomě žít tady a teď, vychutnat si přítomnost okamžiku nebo sladké chvíle nic nedělání „dolce far niente“.

Kořeny stylu dolce vita pochází z 50. a 60. let minulého století, éry ekonomického boomu a rozvoje filmografie. Obraz dolce vita nám poskytuje především film Federica Felliniho z filmu Sladký Život, ve kterém se udála slavná koupel v římské fontáně di Trevi. Samotný film byl však spíše kritickým pohledem na pozlátko římské smetánky.

Styl dolce vita neznamená materiální luxus, ale odráží nostalgický obraz minulosti a vyjadřuje vědomou volbu zpomalit, dávat prostor vztahům a přátelům u stolu, řemeslu, kvalitě a estetičnu. Nejde o peníze nebo status. Jde o postoj.

Jak poznáme dolce vita v interiéru? Dolce vita interiéry staví na autentických a trvanlivých materiálech, jako je mramor, dřevo, kámen, terakota a dlažby. Využívá především teplé odstíny barev, jež působí svěže a prozářeně jako odpolední slunce na středomořském pobřeží, masiv či rozsáhlé jídelní soustavy.

Co se týče osvětlení, zapomeňte na zářivě bílá svítidla. Itálií inspirované materiály se myslí hlavně mosaz, bronz či patinové kovy, mramorové patky, alabastr, barevné i kouřové či bílé foukané sklo a dřevo ve světlých tónech. Současná doba dovoluje také použití jemné asymetrie a zakulacených tvarů.

Italská nátura stejně jako ve svých receptech na těstoviny nemá ráda přeplácanost, proto je velmi oblíbené využití tzv. „statement prvků“, kdy v místnosti je nejvýraznější jeden zajímavý lustr. Vrstevní světla často doplňují nástěnná svítidla nebo typické lampy u pohovky. Světlo má být rozptýlené, jemné a uklidňující.

Znaky dolce vita:

inspirace italským létem, barevnost a lehká nostalgie
přírodní materiály: mramor, dřevo, kámen, terakota
teplé, sluncem laděné barvy
masivní nábytek, velký jídelní stůl jako centrum dění
jemné, teplé a rozptýlené osvětlení (mosaz, sklo, alabastr)
oblé tvary a lehká asymetrie
statement prvek (např. výrazný lustr), zbytek střídmý

Savoir vivre – umění žít s respektem

Termín savoir vivre vznikl přímo ve francouzštině už v 18. století za dob klasicismu a osvícenství Voltaira a Russeaua, kdy se začal používat ve významu „znát způsoby dobré společnosti“. Tahle spojitost mezi etiketou, estetikou a životní filozofií je dodnes základní esencí savoir vivre. Savoir vivre si nezakládá si na trendech, co po jedné sezóně vyhoří. Jedná se o tichý luxus a klasiku, co nikdy neumírá.

Styl savoir vivre tvoří vizuální komfort. Libuje si v jednoduchých tvarech, decentních kovových prvcích, čistých liniích a harmonických proporcích. Typické materiály pro savoir vivre je mosaz, jež symbolizuje neokázalou noblesu, nestárne a získává patinu. Dalšími materiály je keramika a matné nebo opálové sklo.

U tohoto stylu jsou velmi oblíbená nástěnná světla s jemným rozptylem (světlo plyne, ne září) a stolní či stojací lampy s textilními stínidly. Důraz je kladen na nepřímé osvětlení.

Znaky savoir vivre:

čisté linie, harmonické proporce
materiály: mosaz (s patinou), keramika, opálové a matné sklo