Baterie

V našem sortimentu elektroinstalačního materiálu naleznete baterie, akumulátory a ​nabíječky včetně jejich příslušenství především od dodavatelů GP a ​Philips.

Elektrická baterie

Elektrická baterie ​je zdroj elektrické energie, realizovaný jako sada sériově spojených elektrických článků. Články se takto spojují pro dosažení vyššího elektrického napětí, než jaké by bylo napětí jediného článku, např. 1,5 ​V. Celkové napětí baterie je dáno ​součtem dílčích napětí ​jednotlivých článků v ​baterii.

Článkové baterie

Baterie se vyrábí z ​různých materiálu dle určení. Existují zinko-uhlíkové, zinko-chloridové, alkalicko-manganové, lithiové a ​dobíjecí nikl-metal-hydridové.

Tužková baterie AA

Tužkový článek, nebo také ​tužková baterie ​je velikostní označení galvanického článku. Standardně se pojmem tužková baterie rozumí klasická baterie velikosti ​AA ​(velikost M). Patří k ​nejpoužívanějším bateriím a ​pomocí nich se nabíjí velké množství elektronických zařízení, jako jsou elektronické hračky, hodiny, ovladače, detektory, svítilny a ​další.  ​

Existují také odvozené názvy jako mikrotužková baterie (Velikost ​AAA, size S), malý monočlánek („špalek“, velikost ​C, size L) a ​velký monočlánek („buřt“, velikost ​D, size XL). Existují i ​další články nesprávně označované jako tužkové („krátká tužková“, „poloviční tužková“, …). Tužková baterie má vždy elektromotorické napětí kolem 1,5 voltu (v případě nabíjecích baterií 1,2 V).

 ​

Mikrotužková baterie (AAA)

Mikrotužkové baterie označované kódem AAA jsou o ​něco tenčí než klasickétužkovky, které se označujé jako AA. Mají napětí 1,5V.

Mikrotužkové baterie patří k ​velmi využívaným typům na trhu.
Měří 44,5 mm na délku a ​10,5 mm v ​průměru. U ​klasických baterií je napětí 1,5 V, u ​dobíjecích pak 1,2 V. Využijete je v ​dálkových ovladačích, hodinách, svítilnách a ​čelovkách i ​další drobné elektronice.

Baterie C

Malé monočlánky označované jako baterie C, nebo také jako malý buřt nejsou v ​současnosti příliš využívané. Měří 50 mm na délku a ​26,2 mm v ​průměru. U ​dobíjecích baterií je napětí 1,2 V, u ​klasických 1,5 V. Využívají se u ​rozměrnější elektroniky.

Baterie D

Velké monočlánky označované jako baterie D, nebo také velký buřt, se v ​současnosti příliš nepoužívají.  ​Jejich rozměry jsou 61,5 mm na délku a ​34,2 mm v ​průměru.
Napětí Baterie D je 1,5 V ​u klasických baterií 1,2 V ​u nabíjecích. Využívají se v ​rozměrných svítilnách či audio přístrojích.

Plochá baterie

Plochá baterie je typ galvanické baterie, která se v ​současnosti využívá spíše sporadicky. Baterie je o ​velikosti 62 x 22 x 67 mm a ​slouží pro elektroniku, jako jsou kupříkladu audio přístroje nebo svítilny.
V baterii jsou 3 monočlánky zapojené do série, čímž se docílí jmenovitého napětí 4,5 V.

9 V ​baterie

Jedná se o ​galvanickou baterii větších rozměrů, která se využívá u ​elektronických přístrojů požadujících vyšší napětí. Je dána rozměry 25,5 x 16,5 x 47,5 mm. Využívá se u ​elektroniky, jež má vyšší energetické požadavky, jako jsou požární hlásiče nebo RC modely.
V 9 V ​baterii je umístěno 6 článků, které vydávají napětí 9 V, u ​dobíjecích baterií je to 8,4 V.

Knoflíková baterie

Knoflíkové baterie malých rozměrů jsou určeny pro drobnější elektroniku, jako jsou hodinky, kuchyňské váhy nebo třeba naslouchadla. ​ Alkalické knoflíkové baterie jsou značeny zkratkou LRxx, nejběžnější typ LR44 měří 5,4 mm na výšku a ​11,6 mm v ​průměru. ​
Lithiové knoflíkové baterie nají zkratku CRxx. Nejpoužívanějším typem je baterie CR2032, ta m rozměry 3,2 mm na výšku a ​20 mm v ​průměru.

Konstrukční omezení sériově zapojených článků

Pokud sériově zapojené články nemají stejnou kapacitu, může při hlubokém vybíjení být článek s ​nejnižší kapacitou vybit pod přípustnou mez, v ​extrémním případě dojde až k ​reverzaci napětí na článku a ​jeho zničení.

Série akumulátorů

Obecně řečeno bateriové zapojení akumulátorů do trvalých sérií snižuje jejich životnost a ​kvalitu. Při pohledu zvnějšku není žádná nevýhoda zřejmá a ​při použití v ​režimu zdroje je situace stejná jako u ​primárních článků, nenabíjecích. Obecně lze říci, že sériové zapojení působí jako průměrování: Proud je dán podle Ohmova zákona jako podíl ​součtu napětí ​a ​součtu vnitřních odporů.

V režimu zátěže, nabíjení, série nutí každému článku stejný společný proud: To je v ​pořádku u ​identických článků, ovšem reálně je každý trochu jiný. Navíc se zvyšujícím se počtem proběhlých nabíjecích cyklů mají tyto rozdíly tendenci se rozcházet. Život akumulátorové série končí v ​extrémním případě naprostým zničením kteréhokoli článku. Kvůli jedinému defektnímu článku se pak musí zlikvidovat celá baterie: Jde tedy o ​obdobu pravidla řetězu:

Z pohledu úspornosti a ​maximalizace užitku by bylo lepší mít možnost tuto sérii rozbít a ​zbylé funkční články dále použít. A i ​pro nabíjení sérii rozpojovat a ​každý článek nabíjet zvlášť: Každý je totiž trochu jiný, především s ​jiným vlastním odporem, proto i ​při stejném proudu potřebuje jiné nabíjecí napětí. A ​toho lze dosáhnout jedině regulovanými zdroji proudu zvlášť pro každý článek.

V praxi se přijímá kompromis, kdy několik málo akumulátorových článků v ​sérii ještě lze považovat za přijatelnou míru neefektivity. Do trvalé série se zapojuje vždy jen několik článků a ​další spojení už jsou rozebíratelná.